Interview: Modern Czech Poetry

Czech literature certainly has plenty of exquisite classic authors to offer. Nevertheless, even the young generation is active within this specific field and bring a plethora of fantastic works to the market. In this article, I would like to help you approach Czech modern poetry through an interview with two fantastic contemporary poets: Šimon Leitgeb and Marie Iljašenko. 

In order to support these authors, you can buy their poetry collections. Therefore, if you like the excerpts mentioned further in the text, it is possible to use the book-store links at the end of the interview to purchase some of their works. However, the books are available only in the Czech language.

Šimon Leitgeb (*1996, Česko / Czechia)

Vyrostl v Malontech, vesnici v Novohradských horách. Je autorem básnické sbírky Mezi náma (Nakladatelství Petr Štengl, 2017) a Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020), za kterou získal Cenu Jiřího Ortena. Za své básně byl oceněn v různých soutěžích na území České republiky. Publikoval ve většině českých časopisů (např. Tvar, Host, Lidové noviny, atd.) a na webech týkajících se literatury (např. nedelnichvilkapoezie.cz, Artikl, Britské listy, atd.). V roce 2016 byly jeho verše uvedeny v antologii Nejlepší české básně 2016 (Host, 2016). Jeho básně byly rovněž přeloženy do různých jazyků a publikovány v Rakousku, na Slovensku, na Ukrajině a v Rumunsku. 

Žije střídavě v zahraničí a v Českých Budějovicích, kde se aktivně podílí na chodu kulturního života organizací literárně-hudebního pořadu Mezi náma a festivalu Literatura žije!, na kterých vystupují interpreti z území celé České republiky i ciziny.

Šimon Leitgeb grew up in Malonty, a village in the Gratzen Mountains (Novohradské hory) in Southern Bohemia. He is the author of poetry collections Mezi náma / Among Us (Publishing House Petr Štengl, 2017) and Betonová pláž / Concrete Beach (JT’s Publishing House, 2020), for which he was given Jiří Orten Award. He has won many competitions in the Czech Republic for his poems. He has also worked for the majority of Czech literary magazines (e.g. Tvar, Host, Lidové noviny, etc.) and websites (e. g. nedelnichvilkapoezie.cz, Artikl, Britské listy, etc.). In 2016, his verses were introduced in the anthology The best Czech poems 2016 (Host, 2016). His poems have been translated into multiple languages and published in Austria, Slovakia, Ukraine and Romania.

Leitgeb alternately lives abroad and in České Budějovice where he actively helps with co-organisation of cultural events such as the show Mezi náma / Among Us or the literary festival Literatura žije! / Literature lives! whereon poets from whole Czechia perform.

Šimon Leitgeb

Proč jste se rozhodl věnovat poezii? Kdy jste začal psát? / Why did you decide to become a poet? When did you start writing?

Poezii jsem se začal věnovat, když mi bylo řečeno, že ji píšu.

Psát mě bavilo už jako teenagera během první poloviny osmiletého gymnázia. Když mi bylo čtrnáct, přešel jsem z gymnázia v Kaplici, které se nacházelo nedaleko naší vesnice Malonty v pohraničí se sousedním Rakouskem, na Budějovické. Z Malont jsem každý den dojížděl padesát kilometrů do Českých Budějovic a padesát zpátky. Pořád jsem při tom navštěvoval i kamarády v Kaplici, a tak jsem vyrůstal současně ve třech prostředích.

Když jsem se začal vzdalovat a přibližovat směrem k městu, dostal jsem pořádný prvotní podnět k tomu, abych se vyfiltroval. Papír, tužka a seminář tvůrčího psaní pod vedením Davida Jana Žáka na Česko-anglickém gymnáziu mi pak v tomhle smyslu výborně pomohl. Pravděpodobně tou dobou jsem se psaní jako řemeslu maximálně oddal a už nikdy jsem mu pak nezapomněl, jakou oporou mi bylo, když jsem se utvářel.

měsíc ve dne

/pro taťku/

jednou do roka

jezdíme na místo

kde spíme pod trubkou

ve který běhá kouzelnej vítr

v tý trubce je dírka

strejda vyřezal kolík

kterej do ní přesně pasuje

nafukujem tim větrem balónky

a střílíme na ně

zapálený šípy

trefujem balónky

a ony hoří

noc vypadá jako den

a měsíc

se topí

mezi zlatými mraky

Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020)


I started caring about poetry when I was told I was writing it.

I already found it amusing during the first half of my studies at the eight-year grammar school. When I was fourteen, I moved from the grammar school in Kaplice, located near my home-village Malonty in Czech-Austrian borderlands, to a grammar school in České Budějovice. Everyday, I commuted fifty kilometres to České Budějovice and fifty kilometres back to Malonty. During these times, I still used to visit my friends in Kaplice, so I was basically growing up in three different environments.

Having approached the city, I got the first proper impulse to profile myself. A piece of paper, pen and seminar aimed at creative writing under the lead of David Jan Žák at the Czech-English grammar school in České Budějovice helped me with that significantly. Around that time, I devoted everything to writing and thenceforth, I have never forgotten how important this activity was during my formative years.

České Budějovice

Vzhledem k tomu, že tento článek je určen zejména pro zahraniční čtenáře, jaké české autory byste cizincům doporučil? / In view of the fact that this article is aimed at foreigners, which Czech authors would you recommend to them?

Záleží, jestli myslíte současné či autory minulosti. Básníky či prozaiky. Je jich moc a pokusím se udělat alespoň pro mě nejzáživnější výtažek.

Pro mě byl zásadní Václav Hrabě. Dále jsem si s oblibou mezi přáteli veřejně předčítal Egona Bondyho nebo Magora Jirouse. Sám jsem si potom při svých záškoláckých záletech pod vlivem prokletých básníků četl Františka Gellnera. Zpěvák Vladimír Mišík mi přiblížil Josefa Kainara. Bavil mě ale také Oldřich Mikulášek a Jan Skácel.

Z prozaiků jsem podlehl Petru Šabachovi a jeho humornému přístupu k lidství a životu s nadhledem. Smál jsem se nad povídkami Josefa Škvoreckého. Mám ale samozřejmě rád i Bohumila Hrabala nebo Ladislava Fukse. Jaroslav Hašek a Franz Kafka jsou klasici.

Ze současných básníků mě nejvíce ovlivnil můj kamarád a nakladatel Jan Těsnohlídek, který mi zase otevřel dveře k Jaromíru 99 a s ním spojeným kapelám jako je Priessnitz, Umakart či Kafka Band. Rád si čtu básně od Karla Škrabala, Aleše Kauera, Alžběty Stančákové, Radka Fridricha, Radka Štěpánka či Teodora Kravála. Vždy jsou to lidé, se kterými se vídám na různých eventech, takže jejich texty slýchávám dost často. U většiny autorů mě tímto způsobem texty časem přirozeně přestanou bavit, ale u těchto potěší slyšet je znovu a znovu.

Celkově ale doporučuji texty českých písničkářů, jako je Jiří Dědeček, Jan Vodňanský a pro mě nejvýznamnější Karel Kryl.

Karel Kryl

Hodně také doporučuji a fandím vystoupením české SLAM poetry. Do jejich světa mě před lety zavedl na jednom společném vystoupení v Kutné Hoře kamarád Filip Koryta aka Dr. Filipitch. Potom jsem poznal Ondřeje Hrabala, Anatola Svahilce, Šimona Felendu či Tima Postovita. Z žen mě baví např. performance They Sedmidubské či Hanky Nguyen aka Večerky. Dikce, celá rétorika a performance zmíněných autorů je pro mě obrovskou školou a divák má možnost projít širokým žánrovým spektrem např. stand-up comedy, rapem atd. Na SLAMu se mi líbí, že ještě není úplně ohraničený.

V poslední řadě nesmím zapomenout na současné prozaiky, jako jsou mí přátelé Miroslav Pech, Jiří Hájíček nebo Jan Štifter, kteří byli a jsou mou neustálou literární zásobárnou a podporou. Dále moc rád čtu knihy Jaroslava Rudiše. Oblíbenou autorkou, kterou bych dále doporučil, je Tereza Boučková, Bianca Bellová či Lucie Faulerová.


It depends on whether you mean the current writers or the authors of the past, poetry or prose writers – there are loads of them. Hence, I’ll try to figure out the most intriguing short-list.

Václav Hrabě was crucial for me. Furthermore, together with my friends, I really enjoyed public reading of pieces by Egon Bondy or Magor Jirous. Under the influence of the cursed poets (les poètes maudits), I rather liked František Gellner during my adventures of truancy. Singer Vladimír Mišík introduced Josef Kainar to me. I also found Oldřich Mikulášek and Jan Skácel truly entertaining. 

Ivan Martin Jirous (also known as Magor) – one of the most important underground artists during the Normalisation era

Concerning prose, I adore Petr Šabach and his humorous attitude towards humanity and life from a bigger perspective. I have laughed at tales by Josef Škvorecký. Nevertheless, I admire Bohumil Hrabal and Ladislav Fuks as well. Jaroslav Hašek and Franz Kafka are my favourite classic authors.

In view of the modern poets, Jan Těsnohlídek, my friend and publisher, was the one who influenced me the most. He acquainted me with Jaromír 99 and bands such as Priessnitz, Umakart or Kafka Band associated with him. But I gladly read poems by Karel Škrabal, Aleš Kauer, Alžběta Stančáková, Radek Fridrich, Radek Štěpánek or Teodor Kravál. I usually meet these people at various events so I know their texts well. Normally, I tend to become tired of most authors’ works. However, I cannot say that about those I’ve mentioned.

Generally, I recommend texts of Czech songsters like Jiří Dědeček, Jan Vodňanský and Karel Kryl who is the most important one for me.

Moreover, I’m a big fan of Czech SLAM poetry. A few years ago, I was brought to this world by my friend Filip Koryta (also known as Dr. Filipitch) during our co-performance in Kutná Hora. Afterwards, I got to know Ondřej Hrabal, Anatol Svahilec, Šimon Felenda and Tim Postovit. In terms of female SLAM poets, I like Thea Sedmidubská or Hanka Nguyen (also known as Večerka). Diction, rhetoric and the final performance are immensely inspirational for me and every spectator has a chance to experience all genres (stand-up comedy, rap, etc.) thanks to that. I am always pleased by the artistic freedom of SLAM poetry.

SLAM poetry

Ultimately, I shouldn’t forget about the group of current Czech prose writers which also includes my friends Miroslav Pech, Jiří Hájíček or Jan Štifter who constantly support me in what I am doing. In addition to them, I like reading books by Jaroslav Rudiš or my favourite female authors such as Tereza Boučková, Bianca Bellová or Lucie Faulerová.

Jaký je zájem o moderní poezii mezi Čechy? Kdo je váš oblíbený básník? / How much are Czechs interested in modern poetry? Who is your favourite poet?

Češi čtou poezii málo a ještě méně ji nakupují či jinak podporují.

Jsem rád, že máme alespoň velkou základnu mezi časopisy jako je Host, Tvar, Protimluv atd. Tyto platformy jsou mezi milovníky zavedené a dá se říct, že mají své místo jisté. Neustále vznikají nové časopisy.

Po celé republice probíhá spoustu literárních festivalů, kde má poezie své samozřejmé a neodmyslitelné místo. Vážím si snahy všech organizátorů, kteří vytváří festivaly s chabou či žádnou finanční podporou. Často i prodělávají, což sám jako organizátor festivalu Literatura žije a pořadu Mezi náma v Českých Budějovicích moc dobře znám.

Velkou naději ve mně vzbudila již zmíněná SLAM poetry, která na pole literatury přivedla lidi, kteří by předtím o akcích tohoto druhu ani nevěděli.

Poezie ale vždy vycházela a vychází i z úst písničkářů a žánrově jiných interpretů. Hudba a poezie patří k sobě a domnívám se, že Češi koncerty milují.

Obávám se, že všechny své oblíbené básníky jsem již doporučil a tedy i vyjmenoval v předchozí odpovědi. Co se týče ale samotných textů, líbí se mi texty kapely Mňága a Žďorp, Druhé trávy a Roberta Křesťana, Post-hudby, Dětí mezi reprákama, a tedy Dominika Zezuly, Zvíře jménem podzim, Kittchen, a tedy Jakuba Königa, Zuzany Navarové, Karla Plíhala i tolik diskutovaného Jaromíra Nohavici, Vlasty Třešňáka, Vladimíra Merty, Jakuba Čermáka aka Cermaque, Jana Senfta aka Člověka krve atd. Písničkáři a jejich texty (tedy básně) jsou v Čechách velice pestré a je jich tolik, že nemůžu ani vyjmenovat všechny, které bych chtěl, aniž bych na někoho nezapomněl.

Jaromír Nohavica

Czechs read poetry little and they support and buy it even less.

I am glad that we have a great base thanks to magazines such as Host, Tvar, Protimluv and so on. These platforms are very popular among poetry fans and it’s possible to say that they represent a sort of security and certainty. Moreover, new newspapers are still being created.

Across the whole of the Czech Republic, there are many literary festivals where poetry plays an essential role. I appreciate the efforts of all the organisers who create festivals with no or very little financial aid. Moreover, they often spend more money on it than they eventually earn which is something I know very well as an organiser of events such as the festival Literatura žije (Literature lives) or a show called Mezi náma (Among Us) in České Budějovice. 

Anyway, the afore-mentioned SLAM poetry has awakened big hopes in me as it has already successfully attracted a great deal of people who didn’t know anything about literature to these events.

Nevertheless, poetry has always and still does come from the mouths of songsters and other singers. Music and poetry are closely associated and I know that Czechs adore concerts. 

I’m afraid that I’ve already mentioned all of my favourite poets in the previous answer. Concerning the texts themselves, I really like lyrics written by bands and artists such as Mňága a Žďorp, Druhé trávy, Robert Křesťan, Post-hudba, Děti mezi reprákama (Dominik Zezula), Zvíře jménem podzim, Kittchen (Jakub König), Zuzana Navarová, Karel Plíhal, Jaromír Nohavica (who’s been in the centre of discussions recently), Vlasta Třešňák, Vladimír Merta, Jakub Čermák also known as Cermaque, Jan Senft also known as Člověk krve and so on. 

Vladimír Merta

Songsters and their texts are very plentiful in Czechia and so I can’t even mention all of those whom I would want to mention without forgetting about someone.

Jako básník musíte být velmi přesný a citlivý při užívání jazyka. Čím je pro vás český jazyk jedinečný? Dokázal byste čtenářům ze zahraničí poeticky popsat, jak zní? / As a poet, you have to be very precise and sensitive while using the language. What makes the Czech language special to you? Could you poetically describe its sound to foreign readers?

To je velmi těžké. Studoval jsem chvíli češtinu, ale je pravda, že jsem tomu moc nedal.

Každý ví, že máme velice složitou gramatiku. Náš jazyk je taky hodně starý.

Rád v zahraničí čtu nejdříve česky a potom anglicky, aby měl posluchač možnost slyšet, jak zní jazyk, ve kterém primárně myslím a vždy jsem díky tomu sklidil pozitivní reakce.

Kvůli své americké přítelkyni hodně uvažuji i v angličtině, ale ještě si v ní natolik nevěřím, abych do ní papírem zabalil slova, která prožívám.

Minulý podzim za mnou přítelkyně přišla a řekla mi, že pokud jednou budeme mít syna, chtěla by ho pojmenovat po koření tymián, protože jeho název krásně zní.

Nejkrásnější zvukomalebné texty jsem slyšel od Petra Borkovce.

Petr Borkovec

Když píšu, tak se snažím být svým projevem přístupný co největšímu počtu čtenářů. Píšu pro všechny, a tak mluvím, jak mi „zobák narost“, aby mi také všichni rozuměli. Zároveň se snažím pod jednotlivá slova skrýt co největší počet myšlenek. Když pak čtu, záleží, jakou intonaci do slov vkládám, protože pod jejím vlivem mohou mít různý smysl. Máme také spoustu synonym. Tohle všechno mi jako autorovi čeština nabízí, ale nemůžu svůj přístup a pohled na náš jazyk generalizovat a nechci ho bagatelizovat, protože nejsem jazykovědec.

Jediné, co vám tedy dokážu říct, je, že mě vždycky po příjezdu z dlouhého zahraničního pobytu čeština uklidní. To ale nemá co dělat s její znělostí, ale spíše s patriotismem.

Signály

lidi rozsvicujou

a zhasínaj

vysílaj signály

aby mezi sebou udrželi den

/

stejská se mi

blikám baterkou z okna

a jdu spát

/

snim o lidech

který dělaj to samý

naše vzkazy se míjej ulicema

míří do tmy

a ráno nás budí světlo

Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020)


That is very difficult. I studied Czech for a while but it’s true that I didn’t put much effort into that.

Everyone knows that we have very complicated grammar. Our language is also very old.

Abroad, firstly, I read my texts in Czech and then in English so that the listener can have the opportunity to hear what the language, in which I think, sounds like. Reactions are always very positive.

Thanks to my American girlfriend, I think in English a lot as well. However, I still don’t find myself confident enough in the language to wrap my words, which I live through, into it.

Last autumn, my girlfriend came and told me that if we would have a son one day, we should give him the name Tymián after the spice tymián (thyme in English) because she loved how beautifully it sounded.

The best onomatopoeic texts I have ever heard were by Petr Borkovec.

While I write, I attempt to be accessible to the whole spectre of readers through my style. I write for everyone and so I speak simply to make everyone understand me. In the meantime, I also try to hide as many ideas as possible in my words. When I read that later, the words’ meanings depend on my intonation. We have a lot of synonyms too. This is what the Czech language offers to me but I cannot generalise and since I’m not a language scientist, I cannot flout it either.

The only thing I can tell you is that Czech always calms me down when I return home from a long journey. Nevertheless, it has nothing to do with the sound of it. It’s mainly my patriotism.

Jste znám jako vášnivý cestovatel – je cestování i hlavním zdrojem vaší inspirace? Máte nějaká oblíbená místa? / You are known as a passionate traveller – is travelling the main source of your inspiration? Do you have any favourite places?

Ano, rád cestuji. Cestování zdrojem ale vlastně nebylo. V mé první knížce Mezi náma prakticky vůbec nehraje roli. Background celé knížky je ovlivněný tím, že jsem se přestěhoval s rodinou do města a potom „na vlastní pěst“ zpátky na periferii k vesnici Římov nedaleko Budějovic, kde jsem střídavě žil tři roky na chatě a jezdili za mnou na návštěvu kamarádi z Malont. V textu jako takovém ale není o cestování ani stopy.

Tu druhou – Betonovou pláž – jsem na cestě celou napsal a cestování je součástí jejího příběhu o dospívajícím chlapci, který žije se strýcem v karavanu, ale kniha je hlavně o vnitřní cestě do dospělosti.

Své dosavadní zkušenosti a zážitky týkající se tohoto tématu bych chtěl odhalit v textech, na kterých právě pracuji. Oblíbených míst mám hodně. Jako kluk jsem si vždycky říkal, že až budu chtít spáchat sebevraždu, pověsím se na třešeň na kopečku Za Jaklem v Malontech. Miluji Oslednice v Telči, kudy chodili lidé poslední cestou na popravu. Miluji Český Krumlov. Pod Hotelem Růže vede do řeky Vltavy pár schodů, na kterých si pravidelně jednou za pár let dávám doutník.

V Německu ve městě Homberg se rád dívám dolů na město z hradu, kde je nejhlubší studna, kterou jsem doposud viděl. Ve Slovinsku rád plavu v Bohinjském jezeře. V Chorvatsku na ostrově Korčula u městečka Lumbarda je dům s molem, ze kterého nejraději skáču do moře a pak chodím ke známému do jeho hospůdky na jeho vlastní dalmácké víno. V Amsterdamu je u muzea námořnictví pár laviček, kde člověk může pozorovat spoustu lodí a město z povzdálí, i když je blízko a vlastně v centru.

Homberg

Na ostrově Koh Phangan je u přístaviště altán, kde jsem hodiny seděl a spal a naproti mně na jiné lavičce dělala to samé stará paní, se kterou jsem také hodiny pozoroval, jak si její syn hraje s tím svým. Na ostrově Koh Tao jsem zase každý večer před setměním sledoval západ slunce mezi dvěma malými ostrůvky spojenými písečnou pláží a nikdy neviděl to samé nebe.

Těch míst je opravdu strašně moc. Mohl bych vám o nich vyprávět hodiny. Tyhle mě napadly jako první.


Yes, I like travelling. However, travelling hasn’t really been my main source. In my first book Mezi náma (Among us), travelling plays no role there. The book’s background was influenced by my moving to a city and back to the countryside, near a village of Římov not far from České Budějovice where I alternately lived in a cottage for three years and my friends from Malonty went to visit me there. Nevertheless, travelling isn’t mentioned in the text at all. 

The second one – Betonová pláž (Concrete Beach) – was completely written on journeys and travelling is a part of its story about a teenage boy who lives in a caravan with his uncle. However, the book itself mainly depicts the inner (mental) path towards adulthood. 

I would like to reveal my actual experiences related to this topic in texts which I’m working on right now. I have loads of favourite places. When I was a boy, I always told myself that if I would want to commit suicide, I would hang myself on a cherry tree on a hill in Malonty. I adore Oslednice in Telč where people used to go to see executions a long time ago. I love Český Krumlov. Beneath the Hotel Růže (Rose), there are a few steps leading to the Vltava river. Once every couple of years, I smoke a cigar there.

Český Krumlov

In the German city of Homberg, I like to look down at a city from the castle where the deepest well I have ever seen in my life is situated. In Slovenia, I’m fond of swimming in Lake Bohinj. On Croatian Korčula Island, near the town of Lumbarda, there is a house with a dockside from which I like to jump into the sea the most. Then, I go to my friend’s pub to drink his own Dalmatian wine. In Amsterdam, there are a couple of benches next to the museum. You can sit there and watch the boats and the city from some distance despite essentially being at the heart of it.

Lake Bohinj

On Koh Phangan Island, there’s a summer-house near the local harbour where I spent hours sitting and sleeping on a bench. In front of me, on another bench, an old woman, with whom I was watching her son playing with his own one, was doing the same thing. On Koh Tao Island, I watched the sunset every evening. It took place between two small isles connected through a sand beach. I have never seen the same sky since. 

Koh Tao Island

There are too many places that I could spend hours speaking about. These came to my mind first. 

Vaše básně velmi často připomínají prózu. Považujete se stále za básníka? Kde je ta hranice, kde končí poezie a začíná próza? / Your poems tend to look prosaic quite often. Do you consider yourself to still be a poet? Where is the boundary between prose and poetry? 

To vám nepovím. Považuji se totiž za literárního návštěvníka a tak trochu diletanta. Jaké dveře otevřu, zjišťuji, až když jsem vevnitř.

Můžete si mě představit jako kolemjdoucího člověka pobrukujícího povědomou melodii. Jakou píseň to ale vlastně broukám?


I won’t tell you that as I consider myself a literary visitor and a dilettante a bit. I find out what doors I’m opening when I’m inside. 

You can imagine me as a bypassing person humming a well-known melody. However, what song am I actually humming?

Většina vašich básní je psána z pohledu malého kluka. Vidíte svět ze stejné perspektivy? / Most of your poems are written from a little boy’s point of view. Do you see this world from the same perspective?

Nevidím. Snažím se žít přítomností. Miluji ale své sentimentální já, které se pod tíhou melancholie plahočí zvětšujícím se světem nostalgie vlastního života i všech okolních náležících lidem, které jsem na cestě časem potkal.

meteorit

/pro Kubu a Honzu/strejda s mamkou bydlel v baráku

mamka bydlela v domě

na kterej spad meteorit

/

strejda se snaží říct něco o mamce

ukazuje

kde si hráli

„tady sem se narodil“

/

pozoruju

jak z ohně stoupaj jiskry

a mísí se s hvězdama

tam někde

je mamka

zhasíná

a padá na zem

jak meteorit

Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020)


I do not. I try to live from the present. I love my sentimental self which traipses, under the pressure or melancholy, through an expanding nostalgic world of its own life but also the lives belonging to other people whom I met on my journey. 

Ve vaší tvorbě není složité rozklíčovat určité fragmenty skutečných příběhů. Doopravdy se některé z nich staly nebo je to celé výplod vaší fantazie? / Within the poems, it’s not difficult to find certain fragments of real stories. Did any of them actually happen or are they just a product of your fantasy?

Ano, Mezi náma je založená z většiny na skutečnosti. Betonová pláž jenom z části.


Yes, Among us is primarily based on reality. Concrete Beach just partly.

Pocházíte z Novohradských hor. Čím je tato pohraniční oblast Čech unikátní? Jak byste charakterizoval atmosféru tohoto regionu? / You come from the Gratzen Mountains (Novohradské hory). What makes this borderland area unique? How would you characterise this region’s atmosphere?

O mém vztahu k Malontům, tedy vesnici v Novohradských horách, ze které pocházím, už jsem se dost rozmluvil v předchozích odpovědích. Nemůžu na základě své zkušenosti charakterizovat místní obyvatele ani prostředí. Také už tam nebydlím skoro deset let, proto mě berte prosím s rezervou.

The Gratzen Mountains / Novohradské hory

Lidé se mi tam vždycky zdáli velice chladní. Dlouho trvalo, než vás přijali, i když jste z místních drbů rychle zjistili, jak moc informací o vás vlastně věděli. V Malontech hrála důležitou roli závist. Společnost se tam dělila na starousedlíky a outsidery, kteří se přistěhovali a snažili se o získání pozornosti nebo prostě žili samotářský život, který nakonec starousedlíky většinou přilákal. Někteří z nich byli jedni z nejsrdnatějších lidí, které jsem kdy potkal a do teď se za nimi vracím. Nebylo tam snadné sehnat práci a všude bylo daleko, takže většina obyvatel jezdila pracovat do fabrik v blízké Kaplici nebo do Rakouska. Hodně Malonťáků začalo stavět domy, i když neměli dostatečný příjem. Chtěli něco zanechat dětem. Dělali to na úkor výdajů za jejich vzdělání, cestování či jiné aktivity vyžadující finance. Žili tímto způsobem na pokraji exekuce a často se tak pod tlakem okolností rozváděli. 

Zdálo se mi, že v naší i přilehlých vesnicích vzduchem šustily léta staré příběhy, od kterých každý znal část, a tak bylo obtížné se dostat k pravdě, protože zanikala v nánosu již zmíněných drbů a dalších historek, které se na ně navalily. Už děti ve škole si vytvářely vlastní verze oněch příběhů i svoje vlastní. Všechno se při tom odehrávalo v nádherné krajině, kde sem tam projížděli nic netušící turisté na kolech a kochali se.

Imedžin

pro Kravála

třídní vypadá

jak tlustej džon lenon

ptá se

jestli známe bíbls

a všichni zvedaj ruce

kdyby mezi nás natáh struny

zahrál by imedžin

/

tlustej džon je můj vzor

nebudu poslouchat bíbls

prosednu mu kytaru

a nebudu se hlásit

aby si mě všim

je nás tu tolik

že je potřeba

trhat struny

Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020)

Malonty

Concerning my attitude to Malonty, the village in the Gratzen Mountains (Novohradské hory) which I come from, I have already spoken a lot about it in my previous answers. Based on my experience, I can characterise neither the people living there, nor the place itself. I also haven’t lived there for the last ten years. Hence, don’t take my words too seriously. 

Local people always seemed really cold to me. It always took a really long time to be accepted among them, even though you always found out much information they knew about you. Greed played a significant role in Malonty. Locals were divided into the original inhabitants of Malonty and outsiders who moved there and tried to get some attention or simply lived lonely lives which the autochtones were always very interested in. But some of them were the most valorous people whom I had ever met and until now, I return there to see them regularly. 

In Malonty, it wasn’t easy to find work as everything was just too far. Thus, the majority of the people worked in factories in Austria or Kaplice. Many locals started building houses even though they didn’t have sufficient incomes. They wanted to leave something to their children. They did this despite the expenses associated with education, travelling or other activities. They lived this way on the verge of debt and under the pressure of circumstances, and they often got divorced too. 

It seemed to me that in our neighboring villages, old legends rustled in the air. Nevertheless, everyone knew just a part of the certain story and so it was very hard to reach the truth which tended to disappear in mists of rumours and gossip. Even children at school began to create their own versions of the narratives. All of that was happening in a magnificent countryside full of bypassing tourists on bikes, admiring local landscapes with no awareness of the area’s problems. 

The Gratzen Mountains / Novohradské hory

Momentálně žijete v Českých Budějovicích, kde aktivně podporujete místní kulturní scénu. Proč jste dal přednost Českým Budějovicím např. před Prahou? / Currently, you’re living in České Budějovice (Southern Bohemia) where you’re actively supporting the local cultural scene. Why did you decide to settle down in České Budějovice instead of Prague, for example? 

Do Prahy jezdím dost často a není pro mě zatím ničím natolik speciální a přitažlivá, abych se tam stěhoval. Budějovice jsou mi svou velikostí sympatické a všechno, co potřebuji, v nich nacházím. Když jste zmiňoval mé cestování, je nutno dodat, že mi Budějovice poskytují svou kompaktností klid a rodinnou atmosféru, kam se rád vracím a dokážu si představit, že se v nich kvůli tomu usadím.

Promýšlel jsem stěhování za přítelkyní do USA, ale nakonec jsme se rozhodli pro Evropu a i když jsme oba dva navštívili spoustu tamních lokalit, zatím jsou to právě Budějovice, kde chceme žít. Jsem zvědavý, co přijde, ale nad míru spokojený.

Prague

I go to Prague quite often and it hasn’t become such a special and attractive place for me that I would have to move there. The size of České Budějovice is much more sympathetic in my opinion. Everything I need is there. When you mentioned my travelling activities, it’s necessary to say that České Budějovice provides me with calm through its compactness and an exquisite familial ambience. Therefore, I like returning to the city and I can even imagine settling down there thanks to that. 

I was considering moving to the USA where my girlfriend comes from but eventually, we decided to stay in Europe. Even though we visited numerous beautiful locations there, it was České Budějovice where we would like to live. Although I’m curious what will come, I’m really content now. 

České Budějovice

Jsou vaše knihy dostupné i v cizích jazycích? / Are your books available in foreign languages?

Bohužel nejsou. Mé texty byly přeloženy do rumunštiny, ukrajinštiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny. Vystupoval jsem v různých státech, ale nabídku na kompletní publikaci a překlad některé z mých knih jsem ještě nedostal.

měsíční vandráci

strejda říká

že sme si zbyli sami

tak bychom se jako samotní lidé

měli chovat

strejda je můj nejlepší kámoš

kejvám hlavou

a říkám

že sme na tu samotu dva

/

lidé nám říkaj vandráci

strejda říká

že vandrák je člověk

kterej je sám

tak se mi to líbí

že si slovo vandrák

nechávám vytetovat

fixou na ruku

/

večer u našeho karavanu spali lidé

a oslovovali se vandráci

ukázal sem jim tetování

a vyprávěl

o měsíci ve dne

začali se smát

tak sem šel za strejdou

a on mi dotetoval před slovo vandrák

malej měsíc

vytetoval si to samý

a řek že od teď

sme úplně sami

/

je mi dobře když sme sami

sme měsíční vandráci

jezdíme spolu po zemi

a umíme zapálit nebe

Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020)


Unfortunately not. Some of my texts have already been translated to Romanian, Ukrainian, German, French and English. I have also already had public reading events in multiple countries but an offer for complete publication of one of my books hasn’t come yet. 

Jaký dopad na spisovatele má a měla covidová epidemie? / What impact has the COVID epidemic had on writers?

Obrovský jako na všechny. Nemohli veřejně vystupovat. Příjem a největší požitek z řemesla mám hlavně z živých akcí, kde jsem v přímém kontaktu se čtenářem / posluchačem. Nemohly tedy probíhat žádné festivaly či pořady a distribuce knih a prezentace autorů se omezila jenom na online prostor. Některá knihkupectví a nakladatelství tak zanikla.

Na druhou stranu mně osobně dala izolace čas k promyšlení a absorbování všeho, co jsem do té doby nažil, a psaní dalších textů. Samota pro mě není nepřítel, ale známý, který sem tam přijde a já ho neodmítám.


It has had a huge impact on us like on others. We couldn’t perform publicly. My income and pleasure mainly come from public events where I have a direct contact with the reader / listener. No festivals or shows couldn’t be organised and the book distribution and the author presentations have been limited to within the online space. Hence, some of the book stores and publishing houses disappeared. 

On the other hand, isolation gave me enough time for thinking, writing texts and absorbing all things which I had been living through. Loneliness isn’t an enemy of mine but someone whom I’m well familiar with and whose presence I don’t refuse when he comes. 

Proč mají lidé číst poezii? Čím je obohacuje? / Why should people read poetry? How does that enrich them?

Pro mě je poezie vyjádření emocí, do kterých se mám možnost vcítit a souznít s nimi. Kouzelné na tom celém procesu je, že to každý vnímá individuálním způsobem. S poezií můžeme zažít košatost jazyka a ocenit jeho krásu, protože ho používáme také.

Nechat se obohatit. Sednout si večer do křesla a vtěsnat dojmy z celého dne do pár řádků, které nám někdo předepsal jako lék na to, abychom něco skutečně prožívali. Líbí se mi věta, kterou o poezii řekl Leonard Cohen a jsem přesvědčený o tom, že nepřestane být aktuální: „Poetry is just the evidence of life. If your life is burning well, poetry is just the ash.“

Synonyma

večer s adamem stavíme pyramidy

jeho svítí

a hejbe se

já stavím z karet

a když přes noc nespadne

ráno jí zbořím

jedinej cíl dne

je probudit se a usnout znova

začít

jako by začátek a konec

byla synonyma

Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020)


For me, poetry has always been an expression of emotions which I have a chance to empathise with and dive into. The most magical thing about this process is that everyone perceives it individually. Through poetry, you can experience the language’s richness and appreciate its beauty since we use it as well.

Being enriched. Sitting on a cosy armchair in the evening and summarising the day in a few rows which someone had prescribed to you as a cure for your feelings. I solemnly like one quote about poetry said by Leonard Cohen which, I believe, will never stop being topical: “Poetry is just the evidence of life. If your life is burning well, poetry is just the ash.”

Šimon Leitgeb

Marie Iljašenko (*1983, Ukrajina / Ukraine, Česko / Czechia)

Marie Iljašenko je českou básnířkou ukrajinského původu. Narodila se v Kyjevě, ale jako dítě se se svou rodinou na počátku 90. let přestěhovala do Československa. Ačkoliv v rámci Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vystudovala rusistiku, rozhodla se zasvětit svůj život literatuře, a to především poezii. Dnes pracuje jako profesionální básnířka, literární redaktorka a překladatelka. 

Iljašenko je autorkou básnických sbírek Osip míří na jih (Host, 2015) and Sv. Outdoor (Host, 2019). Její první dílo bylo nominováno na cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Dále získala nominace na Drážďanskou cenu lyriky (2015) and Cenu Václava Buriana (2016). Její básně se rovněž objevily v antologiích Nejlepší české básně 2013, 2014 and 2017. Krom toho Iljašenko aktivně překládá z ukrajinštiny a ruštiny, přispívá na web iLiteratura.cz a pracuje v nakladatelství Slovart. Příležitostně píše i eseje nebo krátké příběhy. 

Born in Kiev, Marie Iljašenko is a Czech poet of Ukrainian origin. As a child, she moved to Czechoslovakia in the early 1990s together with her parents. Even though she studied Russian at the Faculty of Arts of Charles University in Prague, she decided to devote her life to literature, particularly to poetry. Nowadays, she works as a professional poet, literary journalist and translator. 

Iljašenko is the author of poetry collections Osip míří na jih / Osip is Heading to the South (Host, 2015) and Sv. Outdoor / St. Outdoor (Host, 2019). Her first work was nominated for the Magnesia Litera Prize in the category Discovery of the Year. She has also been nominated for the Dresdner Lyrikpreis (2015) and Václav Burian Prize (2016). Furthermore, her poems have also appeared in the anthologies The best Czech poems 2013, 2014 and 2017. Besides that, Iljašenko actively translates from Ukrainian and Russian, contributes to iLiteratura.cz and works for the Slovart Publishing House. Occasionally, she writes essays and short stories too. 

Marie Iljašenko

Proč jste se rozhodla věnovat poezii? Kdy jste začala psát? / Why did you decide to become a poet? When did you start writing?

Psala jsem už jako dítě. Ale až na střední škole jsem zjistila, že je mi psaní nejbližší ze všech kreativních činností. Možná proto, že tu nebyl žádný učitel, žádné kurzy, žádný dril a já jsem se všechno musela učit sama, přesněji skrze čtení a nápodobu. To se mi líbilo. Poslala jsem své texty do studentské soutěže a měla úspěch. To mě nakoplo k dalšímu čtení a psaní. Během vysoké školy jsem ale psala jen do šuplíku a neměla jsem žádné umělecké ambice. Myslela jsem si, že se budu věnovat vědě. A pak jsem se obloukem vrátila k poezii.

Nejlepší překladatel komiksů

V březnu je dobré držet se malých věcí:

hodinek hyacintů nejlépe však kulatých a nejlépe kovových

nepouštět se do velkých podniků nekupovat si byt nebo poušť

nečekat moc a moc nekecat

aby ses samou lehkostí nezačal vznášet

vedle prvních komárů a skleněných much

věty formulovat tak aby se vešly do bublin

holé ještě nerozvité

Je dobré péct bábovky z větru a vody a cukru

nic jiného zatím neroste na záhonech našich kontinentálních zahrad

co nejvíc spát a číst co nejméně

nejlépe komiksy

Je třeba se naučit nauku bublifuku

do luftu lehce foukat luft

to se naučíš od nejlepšího překladatele komiksů

který je podle všeho na dovolené

který už podle všeho nepřekládá

který už podle všeho nežije

kterým jsi podle všeho ty sám

Sv. Outdoor (Host, 2019)


Even as a child I used to write. However, I found out that out of all the creative activities, writing was the closest one to me when I got to secondary school. Maybe because there was no teacher, no courses, no drill and I had to learn it all myself, though reading and imitation. I liked that. I sent my texts to a student competition and I was successful. It motivated me to do further reading and writing. During my university studies, I only stacked my writings and I had no artistic ambitions. I thought I would work in the science field. But then, I got back to poetry.

The Best Translator of Comics

In March, it’s good to stick to small things:

watches and hyacinths but round ones and metal ones are best

not to undertake great endeavours don’t buy a flat or a desert

not to expect much or express much 

so that you don’t start to float from mere ease

beside the first mosquitoes and glass flies

formulate sentences that fit into speech bubbles

simple not yet complex

It’s good to bake bundt cake from wind water and sugar

nothing else grows in our continental garden beds yet

to sleep as much as you can and read as little

comics are best

It’s essential to learn soap bubble science

softly blowing puff into puff

you’ll learn it from the best translator of comics

who’s apparently taken holiday

who’s apparently not translating anymore

who’s apparently not living anymore

who is apparently you

Sv. Outdoor / St. Outdoor (Host, 2019), translated by Nathan Fields

Narodila jste se v Kyjevě, dnes žijete v Praze. Jak jste se dostala do České republiky? Která země je vám bližší? / You were born in Kiev, but today you’re based in Prague. How did you end up in the Czech Republic? Which country do you have a stronger relationship with?

Do České republiky, přesněji Československa, jsem přišla ještě jako dítě se svými rodiči. Byl to speciální program, v rámci kterého se sem mohli vrátit potomci Čechů, kteří na Ukrajině žili už 19. století. Moje maminka pocházela z takové rodiny. Bližší je mi Česko, protože tu žiju.


To the Czech Republic, precisely to Czechoslovakia, I came as a child with my parents. It was a special program in which Ukrainians of Czech ancestry living there since the 19th century could return to the country within. My mother came from such a family. Czechia is closer to me. That’s why I live here. 

Marie Iljašenko

Co je podle vás největším rozdílem mezi českou a ukrajinskou mentalitou? / What is, in your opinion, the main difference between the Czech and the Ukrainian mentality?

Ukrajina je velká země, která byla během dějin často rozdělená, mentalita jejich východních a západních obyvatel se dost liší. Mluvit o jednotné ukrajinské mentalitě se proto nejspíš vůbec nedá. Když bych ale měla popsat Ukrajince obecně, zdají se mi být velmi pracovití a houževnatí, a zároveň velmi srdeční a pohostinní. Popisovat Čechy je pro mě složité, protože mezi Čechy žiju a sama se považuji za Češku.


Ukraine is a big country which was often divided in history. Mentalities of their Eastern and Western inhabitants differ significantly. Therefore, speaking about one Ukrainian mentality is basically impossible. Nevertheless, if I attempt to describe Ukrainians generally, they seem to me to be very hard-working and tenacious, and also very hospitable and warm-hearted. Describing Czechs is very complicated for me as I live among them and I consider myself a Czech. 

Ukraine

Podstatnou část svého dětství jste strávila na Ukrajině, jež v té době spadala pod Sovětský svaz. Následně jste se však přestěhovala do Čech. Byl pro vás proces adaptace na nový režim v nové zemi komplikovaný nebo to bylo naopak překvapivě snadné? / You spent a significant part of your childhood in Ukraine which belonged to the Soviet Union at the time. Then, you moved to Czechia. Was adapting to the new regime in a new country complicated or did you find it surprisingly easy?

V něčem to bylo snadné. Když jsem ještě v Kyjevě šla do první třídy, rodiče mě dali do ukrajinské školy, ačkoli doma jsme mluvili rusky, a to byl pro mě opravdový šok, protože jsem skoro ničemu nerozuměla a učení mi šlo dost špatně. Neudělali to záměrně, tahle škola byla prostě nejblíž domovu. Díky tomu mi příchod do české školy nezpůsobil nijak velké problémy, už jsem jednou zažila něco podobného. Horší bylo, že jsme se přestěhovali z hlavního města do malého městečka, a navíc se mí rodiče zároveň rozvedli a táta odešel. Můj život se hodně změnil, byl smutnější, těžší, měla jsem pocit, že mi předčasně skončilo dětství.


In some ways, it was easy. When I went to the primary school in Kiev, my parents chose a Ukrainian school for me even though we spoke Russian at home. That was a real shock as I understood almost nothing and I wasn’t a good student. They didn’t do it intentionally, it was just the closest school to the place where we lived. Thanks to that, transfering to the Czech school didn’t cause many problems as I had already had some experience with something truly similar. It worsened when we moved from the capital to a small town, my parents got divorced and my dad left us. My life changed at that time a lot – it was sadder, harder and I had the feeling that my childhood ended too soon. 

Vzhledem k tomu, že tento článek je určen zejména pro zahraniční čtenáře, jaké české či ukrajinské autory byste cizincům doporučila? / In view of the fact that this article is aimed at foreigners, which Czech or Ukrainian authors would you recommend to them?

Ze současných ukrajinských autorů bych doporučila Tarase Prochaska a jeho román Jinací, který trochu připomíná Sto roků samoty a vypráví o období, kdy byla západní Ukrajina součástí Rakouska-Uherska a později Československa. A taky romanopisce Jurije Andruchovyče a Oksanu Zabužko, jejichž romány jsou přeloženy do mnoha jazyků. Výborný básník je Serhij Žadan.

Z českých autorů byl doporučila začít Bohumilem Hrabalem a Milanem Kunderou a pokračovat Markem Sloukem, který píše anglicky, ale o české historii. Ze současných autorů mám moc ráda Petra Borkovce, který píše básně i prózu, Marka Šindelku, Radku Denemarkovou. Zajímaví básníci jsou třeba Ivan Wernisch, Radek Fridrich, Kateřina Rudčenková, z těch slovenských je můj nejmilejší Ivan Štrpka.


Concerning the modern Ukrainian authors, I would recommend Taras Prochasko and his novel The UnSimple, slightly reassembling One Hundred Years of Solitude (by G. G. Márquez), which depicts the epoch when Western Ukraine was a part of Austria-Hungary and Czechoslovakia later on. Novelists Yurii Andrukhovych and Oksana Zabuzhko, whose works have been translated into multiple languages, are also worth checking out. Serhiy Zhadan is an excellent poet too. 

Yurii Andrukhovych

In regards to the Czech literature, it’s good to start with Bohumil Hrabal and Milan Kundera, then continue with Mark Slouka who writes about Czech history in English. Out of the current Czech authors, I really like Marek Šindelka, Radka Denemarková and Petr Borkovec who write both poetry and prose. Intriguing poets are Ivan Wernisch, Radek Fridrich, Kateřina Rudčenková. From Slovakia, it would certainly be my dearest Ivan Štrpka.

Je těžké být ženou-básnířkou? Existují nějaké předsudky o ženách v poezii? Čelila jste někdy sexismu? / Is it difficult to be a female poet? Are there any prejudices towards women in poetry? Have you ever faced any form of sexism?

Stačí říct básnířkou, netřeba dodávat ženou. Jazyk to dělá sám, má pro tento jev tvar, respektive slovo a už tím indikuje, že to není žádný výjimečný jev. Skvělé básnířky tu byly vždycky, počínaje Sapho, přes trubadurky, které psaly milostné básně pro své vyvolené, po takové zjevy jako Anna Achmatova nebo Rose Ausländer. Dnes mezi moje velké vzory patří slovenské básnířky Mila Haugová a Jana Bodnárová. Mám taky moc ráda Elizabeth Bishop, Louise Glück a velmi obdivuju Annu Carson. Samozřejmě občas slyším něco v tom duchu, že ženy nejsou uzpůsobeny k tomu, aby psaly poezii nebo vůbec psaly, protože jsou příliš intuitivní, nedokážou abstraktně myslet, a tak podobně. Někomu, kdo podobně mluví je nejlepší doporučit četbu zmíněných básnířek a taky kultovní esej Virginie Woolfové Vlastní pokoj.

Norge

Příběhy které se nestaly tíží jako vzducholoď

ale jen dokud stojíš o jejich tíhu

Je tohle dospělost? Je tohle lest? Ne

je to vzácný plyn hélium

Teď si vzpomeň na odplouvající vzducholoď

v malém městečku ve středu Evropy

vzducholoď leda tak pro pár

která nenechává stín v trávě jak je lehká

Když bůh zemřel nenechal žádné vzkazy

žádné zákazy a žádnou tíhu

jen hodně kávy

aby ses mohla správně rozhodnout

kdy klesat a kdy se vznést

Sv. Outdoor (Host, 2019)

Elizabeth Bishop

Great female-poets have always been here. It’s not exceptional. Sapho, Anna Akhmatova, Rose Ausländer or the Troubadours writing love poetry for their chosen ones. Today, my big inspiration is the Slovak female poets, precisely Mila Haugová and Jana Bodnárová. I also like Elizabeth Bishop, Louise Glück and I truly admire Anne Carson. Of course, I sometimes hear guff about female inability to write poetry or to write in general since they’re, supposedly, too intuitive, can’t think abstractly and so on. To people who speak this way, it’s the best solution to recommend texts of the afore-mentioned poets or Virginia Woolf’s essay named A Room of One’s Own.

Norge

Stories that never happened bear down like airship

but only if their burden matters to you

Is this maturity? Is this a trick? No

it is helium, a noble gas

Now remember the airship sailing away

in a small town in the center of Europe

only an airship for a couple

that leaves no shadow in the grass it is so light

When god died he left no messages

no restrictions and no burden

just a lot of coffee

so that you could properly decide

when to fall and when to rise

Sv. Outdoor / St. Outdoor (Host, 2019), translated by Nathan Fields

Během svých vysokoškolských studií jste se rozhodla zaměřit na východní Evropu. Jak byste tento region charakterizovala? / During your university studies, you decided to focus on Eastern Europe. How would you characterise this region?

Šla jsem studovat rusistiku jen proto, že jsem chtěla pořádně naučit svůj mateřský jazyk. Dnes si myslím, že to byl spíš omyl, i když svůj účel to splnilo. Popravdě mě ale Východní Evropa příliš nezajímá. Mnohem bližší je mi Evropa střední, její kulturní diverzita.


I decided to apply for Russian studies just because I had wanted to learn my mother tongue properly. Nowadays, I think it was a mistake even though I achieved my goal. To be frank, I’m not overly interested in Eastern Europe. Central Europe and its cultural diversity is much closer to me. 

Vzhledem k tomu, že jste z poloviny Ukrajinka, co si myslíte o rusko-ukrajinském geopolitickém napětí? Jaký je váš názor na anexi Krymu či na válku v Donbasu? / Concerning the fact that you’re half-Ukrainian, what do you make of the Russian-Ukrainian geopolitical tension? What is your opinion on the annexation of Crimea or the war in Donbass?

Rusko nechce připustit, aby Ukrajina byla nezávislou zemí založenou na demokratických principech, nikoli na oligarchii, korupci a strachu. Bojí se toho a rádo by dokázalo, že Ukrajina historicky vždy byla v područí Ruska nebo nejlépe, že vůbec neexistovala. Což je dost vtipné, vezmeme-li v potaz, že Kyjev byl už v 11. století velkým kulturním a politickým centrem, zatímco Moskva ještě vesnicí. Je zcela zřejmé, že válka na Donbase se vede proto, aby se Ukrajina nemohla vstoupit do EU a NATO. Rusko bude dělat všechno proto, aby se vlekla co nejdéle, protože to je v jejím zájmu.


Russia doesn’t want to allow Ukraine’s sovereignty based on democratic principles, instead of oligarchy, corruption and fear. Russians are afraid of it and try to show Ukraine as a country which has always been under Russian control or has never existed at all. Concerning the fact that Kiev was already a huge cultural and political centre in the 11th century and Moscow just a village at the same time, it is totally ridiculous. It’s obvious that the Donbass war is fought in order to impede Ukraine’s membership in the EU and NATO. Russia will do everything to keep this war as long as possible as it’s in the country’s best interest.

Domníváte se, jakožto expertka na východní Evropu, že Rusku je předurčeno být věcnou diktaturou? / As an expert on Eastern Europe, do you assume that Russia is fated to be an eternal dictatorship?

Nepovažuju se za expertku, ale je zřejmé, že Rusko nemá žádnou zkušenost s demokracií, na rozdíl třeba od států střední Evropy, které už během feudalismu zažily určitou formu dělby moci a rovnosti lidí, byť ne všech, před zákonem. To je problém, stejně jako nechuť reflektovat svou minulost. V 90. letech to vypadalo, že snad dojde k obratu ke svobodnějšímu a demokratičtějšímu režimu, ale zároveň je provázel obrovský chaos a korupce, a nakonec se to nestalo. Vzhledem k tomu, co se učí v ruských školách, neumím si představit, co se muselo stát, aby se Rusko stalo demokracií.


I don’t consider myself an expert but it’s obvious that Russia has no experience with democracy, unlike Central-European countries which tried out the first form of a certain power division and some basic law equality (not for everyone though) even in the times of feudalism. It’s an issue and reluctance at the same time to reflect on their own past. In the 1990s, democratisation and liberalisation of the regime looked very promising. However, because of the omnipresent chaos and corruption, it didn’t happen ultimately. Coming from what young Russians learn at schools, I can’t imagine what would have to happen to make Russia a democratic country. 

Plyně mluvíte česky, ukrajinsky, polsky a rusky – který jazyk nejraději používáte? Proč? / You’re fluent in Czech, Ukrainian, Polish and Russian – which language do you like using the most? Why?

Nejčastěji samozřejmě mluvím a píšu česky, to je jediný jazyk, v kterém se pohybuju volně jako ryba ve vodě. Rusky mluvím s tatínkem a babičkou, ukrajinsky s přáteli z Ukrajiny a polsky s přáteli z Polska. Všemi jazyky mluvím ráda, každý má jiný hlas a jinou melodii, je to jako střídat hudební nástroje.


Normally, I speak and write in Czech as it’s the only language in which I can move as a fish in water. I speak Russian with my father and grandmother, Ukrainian with my friends from Ukraine and Polish with my friends from Poland. I like speaking all the languages very much as each one has its own voice and melody so it resembles changing several musical instruments. 

Co si myslíte o současné politické situaci v České republice? Jak moc je srovnatelná se situací v Polsku či na Ukrajině? What do you think about the current political situation in the Czech Republic? How comparable is it with the situation in Poland or Ukraine?

Tohle je otázka spíš na politologa. Ale řekla bych, že je zřejmé, že v otázce demokracie a svobody médií jsme na tom líp než Polsko, ale stejně jako Ukrajina máme problém se svými oligarchy.


This question would be better to be answered by a political scientist. Nevertheless, I would say that it’s evident that in the view of democracy, our media are doing better than the Polish ones. On the other hand, just like Ukrainians, we have a lot of problems with our oligarchs. 

Teoreticky je možné říci, že jste dítětem panslavismu. Jaký je váš názor na tuto myšlenku? Je již přežitkem? / Theoretically, it’s possible to say that you’re a child of Panslavism. What is your opinion on this idea? Has it become outdated yet?

Panslavismus, pokud si správně pamatuju ze školy, vzhlížel k Rusku jako ke staršímu bratrovi, od kterého se ostatní Slované mají učit. Já se považuji spíš za dítě střední Evropy, jak ji definují Milan Kundera v eseji Únos Evropy nebo Claudio Magris v knize Habsburský mýtus. Líbí se mi myšlenka co největší růzností na co nejmenším prostoru. Společný prostor mi jako kategorie přijde mnohem zajímavější než etnická nebo kmenová příslušnost.


Panslavism, if I remember it well from school, admired Russia as an older brother whom other slavic countries were supposed to learn from. I rather consider myself a child of Central Europe, according to the definition mentioned in Milan Kundera’s essay The Tragedy of Central Europe or Claudio Magris’ book Habsburg Myth. I really like the big diversity in a small space. Shared space seems to be, in my opinion, a more intriguing category than ethnicity or nationality. 

Milan Kundera

Jsou vaše knihy dostupné i v cizích jazycích? / Are your books available in foreign languages?

Některé básně mi zatím vyšly v časopisech a antologiích v Polsku, Maďarsku, Ukrajině, Rumunsku, právě se připravuje anglická a španělská antologie českých básnířek, kde budu zastoupena. Jsou také dostupné na mezinárodním básnickému portálu Lyrikline. Knihy se možná brzy objeví polštině a němčině, ale ještě to není jisté. Obecně je to s vydáváním poezie v zahraničí o něco těžší než s prózou, poezie má zkrátka méně čtenářů a přináší méně peněz.


Some of my poems have already been published in magazines and anthologies in Poland, Hungary, Ukraine and Romania. Right now, English and Spanish anthologies of Czech female poets (including me) are being prepared. Some texts are also available on the international poetic portal Lyrikline. Some books might appear in the Polish and German versions soon but it’s not certain yet. Generally, publishing poetry abroad tends to be harder than publishing prose there as poetry has fewer readers and makes less money. 

Co je zdrojem vaší inspirace? / What is the source of your inspiration?

Všechno, co prožívám. K hodně básním mi jako impuls posloužilo mé dětství, chronická nemoc, s kterou se potýkám, místa, která mám ráda, ale i knihy, které mě ovlivnily. Někdy je inspirací samotný jazyk a to, co všechno se s ním dá dělat.

Espresso

Ráno kávovar chrlí páru jako malý drak

na prázdný šálek dosáhneš jen ze židle

skoro jako za svého postelového dětství

kdy vylézt na skříň byla nejvyšší meta

a největší hrdinkou žena na skútru

která bez zaváhání nechá doma syna

aby se stala barovou tanečnicí

aby mohla celé léto žít u moře

Kapky vody vytvářejí modrou lagunu

tohle nepij ještě počkej

všichni jsme odjeli připomnělo se mi

jezero uprostřed města plné světla

a možná také useknutých rukou a nohou

říkaly jsme my děti a průhledná věta

udělal bych pro tebe všechno

Tak tu se mnou ještě chvíli zůstaň

bez tebe ani to dětství nestálo za nic

Ona dodnes tančí ale dnes jen tango

měla by už být stará ale není

Když odjedeš čas totiž začne plynout jinak

neplyne sráží se dělá kruhy dělá zázraky

dělá neuvěřitelné věci stejně jako kofein

Sv. Outdoor (Host, 2019)


Everything I live through. Many poems were influenced by my childhood, chronic illness which I struggle with, places I like and books which affected me. Sometimes, the language itself alongside its variability is very inspirational.

Espresso

In the morning the coffee machine spouts steam like a little dragon

only from a chair can you reach an empty cup 

almost like in my bedded childhood

when climbing up onto the wardrobe was the highest aim 

and the greatest heroine a woman on a scooter

who doesn’t hesitate to leave her son at home to become a bar dancer

to be able to live by the sea all summer

Drops of water form a blue lagoon

don’t drink it yet wait

we all left I remember

the lake in the middle of the city full of light

and perhaps cut-off hands and feet as well

we children said and the transparent sentence

I’d do anything for you

So stay here with me a little longer

without you even that childhood was nothing

she’s dancing to this day but just the tango

she should be old now but isn’t

when you leave even time starts flowing differently

doesn’t flow condenses makes circles does miracles

does incredible things just like caffeine

Sv. Outdoor / St. Outdoor (Host, 2019), translated by Nathan Fields

Jaký je zájem o moderní poezii mezi Čechy? Kdo je váš oblíbený básník? / How much are Czechs interested in modern poetry? Who is your favourite poet?

Poezie se vždycky čte míň než próza, protože je to náročnější. Ale nějací čtenáři tu vždycky jsou. Z mých oblíbených básníků můžu jmenovat Petra Borkovce, Ivana Wernische, Radka Fridricha, Kateřinu Rudčenkovou, Zuzanu Lazarovou, mám také ráda básně Sylvy Fischerové.


Poetry tends to be read less often than prose because it’s more difficult. However, some readers always exist. Out of my favourite poets, I may mention Petr Borkovec, Ivan Wernisch, Radek Fridrich, Kateřina Rudčenková, Zuzana Lazarová and Sylva Fischerová. 

Radek Fridrich
Sylva Fischerová

Jaký dopad na spisovatele má a měla covidová epidemie? / What impact has the COVID epidemic had on writers?

Psaní je spíš osamělá a sedavá činnost. Takže v tomto smyslu dobrý. Lockdown ale ztížil fungování nakladatelství, která přišla o peníze a teď se víc rozmýšlejí a váhají, co se týče vydávání knih i výše honorářů. A v tomhle smyslu spíš špatný. Spisovatelé také přišli o možnost vystupovat na autorských čteních, literárních festivalech a veletrzích, a pro mnohé z nich je to část zdroje obživy. Takže těžko říct.


Writing is mostly a lonely, sedentary activity. In this sense, it was alright. However, lockdown embarrassed the work of publishing houses which lost a lot of money because of it and so they started considering all planned book publications and the authors’ salaries. In this sense, it was bad. Writers also lost opportunities to perform at public events such as public readings and literary festivals which represented a part of many authors’ income. Therefore, it’s hard to say whether it was positive or negative. 

Proč mají lidé číst poezii? Čím je obohacuje? / Why should people read poetry? How does that enrich them?

Poezie může pomáhat překonat krize a těžká období, může také být formou meditace. Může prohloubit cit pro jazyk a pro krásu. A může jednoduše přinášet potěšení ze slov a z melodie jazyka, podobně jako to dělá hudba.


Poetry can help overcome crises and hard times, be a form of meditation, improve language intelligence and show its beauty. It can simply bring joy from words and melody of the language, just like the music does.

St. Outdoor Is Not Your Patron Saint

St. Outdoor was in the kitchen that evening

where my mother washed the floor

I imagine her at it on her knees

not that it was a sacred activity

but that’s how you wash it best

My father remembers wanting to work in the evenings

but mother disturbed him because she was washed the floor around him

it still bothers him twenty-five years later

couldn’t she wash the floor another time?

St. Outdoor was there but didn’t intervene in any way

because he is not the patron saint of mothers and fathers

because neither of them sought his counsel

and he always counsels everyone the same anyway

Sv. Outdoor / St. Outdoor (Host, 2019), translated by Nathan Fields

Marie Iljašenko

Odkazy / Links:

Betonová pláž / Concrete Beach (JT’s Publishing House, 2020):

https://www.kosmas.cz/knihy/279557/betonova-plaz/

Mezi náma / Among Us (Publishing House Petr Štengl, 2017):

https://www.kosmas.cz/knihy/228471/mezi-nama/

Sv. Outdoor / St. Outdoor (Host, 2019):

https://www.kosmas.cz/knihy/244957/sv.-outdoor/

Vojta

MĚLNÍK / CZECHIA

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *